Zase jsem se vrátila a jsem připravena na veškerou kritiku.

Nelámej si hlavu tím co si o tobě myslí ostatní, oni mají co dělat s tím co si o nich myslíš ty.

Příběh-Máma.

8. prosince 2011 v 18:50 | Ketie Darlett ♥ |  SEPISUJI
Psal se rok 1993,přišlo v malém městečku nedaleko Prahy na svět malé stvoření jménem Natálka,maličká modrooká brunetka,která už od narození žila s tatínkem.Na maminku jí nenapadlo se zeptat,ale když už trošku dospěla a postupně rostla a sní i její rozum,už jí připadalo divné,že po své mamince nemá nic.Ani malý plamínek.NIC.Bylo ji 13 let a už bylo načase zjistit jak to s její maminkou vypadá.Zeptala se tatínka:,,Tati,už dlouho se tě na to chci zeptat,ale neměla jsem odvahu,jde o moji mámu.Kde je?" Pan Vávra se nad tím trošku pozastavil a radši si sedl,jelikož vůbec nečekal že by si s tím Natálka mohla lámat hlavu.Pochopil,že se jí po mamince stýská,ale ještě neví co se jí vlastně stalo. ,,Víš Natálko,tvoje maminka se jmenovala stejně jako ty,byla krásná,milá a ochotná,ale bohužel při tvém porodu zemřela" Se zaslzenými oky se podíval Natálce hluboko do očí,Nátálka chvíli jen nehybně stála a pořád se otcovi dívala hluboko do očí.Hlavou ji proletělo tolik myšlenek,ale potom jen s rozklepaným hlasem řekla:,,V-v-v-vážně?" Natálka už ze sebe nedokázala vyslovit ani hlásku,tak se sebrala a šla do svého pokoje.V pokoji si sedla k oknu a její pláč nešlo ničím zastavit,ať už se snažila sebevíc,pořád ronila slzy,za oknem viděla její sousedku jak objímá svoji dceru a jak ji něžně políbila na tvář.Natálka zavřela oči a představovala si sebe a svoji maminku a přemýšlela o tom jestli bude v životě ještě někdy šťastná,sice má svého tatínka který jí ze všeho nejvíc miluje,ale maminka,je přece ze všeho nejdůležitější.Přemýšlela o tom,ře nikdi neuslyší od své maminky:Natálko,ukliď si ten pokjíček.Nikdy jí maminka neřekne,že ji ze všeho nejvíc miluje.Nikdy ji nepolíbí na čelo a neřekne jak moc je na ni pyšná.Nikdy neucítí ten pocit,že má nejskvělejší maminku,nikdy neuslyší to pravé maminkovské nadávání.NIKDY neřekne Mami.
Když Natálka otevřela oči,doufala v to,že se stane zázrak,ale...Bohužel,v zázraky nevěřila.Od té doby si Natálka nebyl ničím jistá,ničemu nevěřila a hlavně se nemohla zamilovat,proč? Bála se že toho koho milovala zase ztratí,už ničemu a nikomu nemůže věřit.Neměla chuť nic dělat,ve škole se sice snažila být dobrá,ale pokaždé když bylo slovo o rodině a radosti,hned jí přeběhl mráz po zádech a chtěla začít plakat.V tu chvíli si uvjedomila,že to takhle dál nepůjde,že se dosmrti nemůže trápit.Přece už je to 13 let za chvíli už 14.Uvjedomila si,že je sice pozdě s tím tačít něco dělat když se to dozvěděla až ve 13ti letech.I když sebevíc chtěla,nešlo to,dnem co dnem se trápila,myslela na svou maminku přemýšlela o tom jak moc byla krásná,jak vypadala,jaká byla a jak se tam nahoře má.Dnem co dnem chodila ulicemi aby si vyčistila hlavu,šla jako bez duše,courem chodila a kličkovala mezi baráky a okolní svět vůbec nevnímala.Vrátila se domů,tatínek ješě nepřišel z práce,takže šla do svého pokoje lehla si na postel a přemýšlela o různých věcech a pořád si opakovala otázku Mám začít chodit s Márou? Mára byl Natálčin spolužák,který ji miluje již od 3 třídy. Lásku ji vyznává jak kyticemi,které posílá,každý den ráno se na ni krásně usměje a pořád ji píše úžasné básně. Mára je opravdu úžasný,pozorný,ochotný,milý a není ani očklivý,je přímo nádherný,má krásné ořiškově hnědé oči a ten jeho rozcuch. Nátálka se snad poprvé v týdnu usmála,koukala do stropu.Asi si s ním zítra promluvím,ale pochybuju,že tak krsásnej kluk o mě ještě pořád stojí.Pomyslela si a otočila se na bok,z oka jí zase utekla jedna slzička,utřela ji rukávem od svetru a přemýšlela o různých věcech.Přemýšlení přerušil hlasitý zvuk jejícho mobilního telefonu,přišla jí SMS od Máry,když viděla,že ji píše zrovna když na něj myslí,rozzářili se ji oči,ale ještě neviděla co ji píše.Určitě už o mě nestojí a píše mi jak jsem hnusná. Ale v SMS stálo úplně něco jiného:Ahoj Natálko,zase tě otravuji,promiň mi to,ale bojuju ze všech sil,už nevím jak bych tě přesvědčil,že tě pravdu miluju,Natálko prosím,dej mi jednu šanci.Zatím ahoj,Mára.Natáka si SMS četla pořád dokola a takhle asi 4× ihned mu odepsala:Ahoj Máro,promiň mi to všechno,hrozně moc se ti omlouvám a stydím se za to jaká jsem an tebe byla,byla jsem tvrdohlavá a paličatá,rozmyslela jsem si to,nedávám ti šanci!Já ti dávám mimořádnou šanci,Máro zamilovala jsem se do tebe a konečně mi došlo jak si úžasnej!A jak se roztomile směješ a sanžíš se! MILUJU TĚ! Hned druhý den ve škole si všechno vyříkali a po škole šli k Natálce domů,Márovi se na Natálce,ale ovšem něco nezdálo,zvedl ji něžně bradu políbil ji a zeptal se:,,Natálko,copak tě trápí,poznám to na tobě,nejsi ve své kůži,něco se stalo?" Natálce se zase zaslzili oči a ovšem mu to pověděla:,,Ach,Máro,asi by jsi to měl vědět,víš dozvěděla jsem se,že...(Natálka se musela zastavit a ještě předtím než to Márovi všechno řekla chytla ho za ruku a pořádně zmáčkla),no zemřela mi maminka,dozvěděla jsem se to,až teprve včera a víš nesu to celkem špatně,slib mi že mě neopustíš,prosím" Mára neměl slov,je ji zmáčkl a obejmul.Držel ji dlouho a chtěl Natálku přesvědčit,že ji neopustí a že se na něj může spolehnout.Natálka ho držela jak nejdýl mohla,už si byla na sto procent jistá,že Mára je ten nejúžasnější kluk na planetě.Po mamince se jí však pořád stýskalo a každý večer plakala.Jednoho dne v pátek u sebe Natálka s Márou přespali,spali u Máry.Byli s spolu celý den venku seděli na lavičce a sledovali západ slunce,Natálka se cítila šťastná jako nikdy předtím.Když už byli oba unavení,šli domů,lehli si do postele a koukaly na nejnovější romantický film,Natálka Márovy usla v náruči,opatrně,tak aby ji nevzbudil ji položil na postel a přikryl ji.Od té doby spolu Natálka a Mára tráví každý den.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 NataliiSmiley* | Web | 8. prosince 2011 v 19:01 | Reagovat

Né jako v poho.Jenom jsem se lekla že jsem přehlídla nějakou kontrolu nebo tak:)

2 NataliiSmiley* | Web | 8. prosince 2011 v 19:07 | Reagovat

Ráda bych si ho přečetla ale promiň.Už jsem celkem unavená:)

3 Ming Yu.^^ | Web | 9. prosince 2011 v 16:46 | Reagovat

moc pěkný.:) jen za . a , se dělá mezera.:))

4 Vidle. | Web | 10. prosince 2011 v 20:16 | Reagovat

Ježiš marja já myslela že to je o tobě :D Je to nádherný.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama