Zase jsem se vrátila a jsem připravena na veškerou kritiku.

Nelámej si hlavu tím co si o tobě myslí ostatní, oni mají co dělat s tím co si o nich myslíš ty.

My nails

21. srpna 2013 v 19:31 | Ketie Darlett ♥ |  FASHION*
To je můj první nails dessign který tu zveřejňuji tak to prosím berte s nadhledem. :-)

 

Legallize IT please.

19. května 2013 v 1:32 | Ketie Darlett ♥ |  Téma týdne
Large

Ať je legální nebo ne, zakázané ovoce nejlépe chutná ^^
Já si myslím, že legalizace marihuany by mohla zničit svět ale i ho zachránit.

Čas plyne stáel rychleji a svět spěje do pr*ele.

11. května 2013 v 22:16 | Ketie Darlett ♥ |  Téma týdne


Je to pravda nebo ne? Utíká čas vážně tak rychle, nebo my žijeme moc rychle. Řekla bych žě to děláme my. My bereme ohledy na čas, ale čas nás netoleruje. Čím starší jsme tím je to pro nás těžší. Postem času se také vyvíjí naše myšlenky a začínáme přemýšlet jinak, ale tohle správné, proč neexistuje něco co by vrátilo čas aspoň o pár hodin, aby jsme si zkusili "prožít" druhou šanci. Asi je to takhle lepší, co chyba to další ponaučení.
 


Legíny ...?

2. května 2013 v 1:16 | Ketie Darlett ♥ |  Téma týdne
Téma týdne jsem teď pojala trošku jinak. Rozhodla jsem se, že velký otazník teď budou legíny. Proč? Protože mi je záhadou, co je na legínách tak úžasného.


Proč zrovna já?

28. dubna 2013 v 10:27 | Ketie Darlett ♥ |  Téma týdne
Téma týdne píšu zase na poslední chvíli.

Toto téma je pro mě dost bolestivé, protože si tuto otázku kladu denně aspoň 3O× a jelikož mým životem proběhla jedna né moc šťastná událost, rozhodla jsem se j itu na tohle téma napsat.

Když jsem se narodila byla jsem zdravá, krásná a ubrečená holčička, ktérá dostala jméno Zuzanka. V ten moment by nikdo netušil co by se mohlo stát, moje maminka vypadala tak šťastně a pevně rozhodnuta, že mě nikdy neopustí. Postupem času, co mi bylo asi 5 let, přišla na nás bída. Neměli jsme co jíst, neměli jsme co pít, kvůli neplacení nájmů nám vzali elektriku. Takže jsme byli potmě, nemohli jsme koukat na televizi. A já už byla smířena s nejhorším.

A jak tak čas utíkal tak mě máma opustila ukradla babičce peníze a s nimi utekla do Prahy. Teď mi je 14 a bydlím u babičky, kterou miluji. A od svých 5 až do teď jsem svou mámu neviděla, nepamatuji si na ni. Nevím jak vypadá, kolik jí je. Jak žije. Asi by mě to nemělo zajímat když mi tohle udělala. Často si říkám, proč tohle muselo potkat zrovna mě? Víte jak mi je když vidím někde na ulici slečnu se svou maminkou jak se objímají jak mezi nimi jiskří mateřská láska. Já už svou mámu asi nikdy neobjemu, nikdy ji neřeknu že mě mrzí co mi udělala a že nevím jestli ji to odpustím. Ostatní dívky v mém věku se se svýmu matkami radí o prvním zklamání, o první lásce, o prvním zlomené srdci, ale já nemůžu. Já se s ní nemohu poradit, když nevím kde je, jestli vůbec žije.

Dál už opravdu nemám sílu psát . . . Příběh jsem si určitě nevymyslela.

Kam dál